Památky českého písemnictví – Rajhrad
Návštěva kláštera v Rajhradě 7. 11. 2019
V Rajhradu je velmi hezký klášter. Samotné městečko bylo komunistické a zapadlé. Na tom čistém venkovském vzduchu jsem se málem “zadusila” a obávám se, že se mi možná I vyčistila pleť.
Klášter byl ale krásný a nebyl ani způlky tak studený, jak jsem čekala. Na bílých stěnách tam visely obrazy biskupů, mnichů, možná tam byl i papež a několik madon. V zahradách se procházeli pávi a kostel byl hezký a majestátní, se sloupy z růžového mramoru.
Knihovna působila svým způsobem útulně, I když i na ní seděla jakási aura vznešeného odstupu zastaralých budov a místností. Police byly těžké a bytelné a strop zdobila freska s nebeskými výjevy, všechno protkané vůní starých knih. Hezký, i když méně ohromující, byl i model skriptoria. Celkově mě ale nejvíc zaujal starý ručně psaný a kreslený atlas. Byl detailní, vyvedený v barvách a svým způsobem i fantaskní a zcela zjevně stál rajhradské mnichy nekonečné hodiny práce a spoustu inkoustu.
Oproti klášteru se nacházelo staré polorozpadlé nádraží s posprejovanými zdmi a rezavými kolejemi. Bylo to, jako by vás někdo kopnul zpátky do reality.
Den jsem si užila, kláštery mám ráda a domů jsem dojela hladová.
Návštěva Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě 5. 10. 2018
Knižní veletrh v Havlíčkově Brodě byl až po strop nacpaný důchodci, studenty a zmalovanými slečnami v bílých svetřících, které kolemjdoucím nabízely čaj v plastových šálcích, jako dělaných pro panenku. Celá ta budova, zevnitř i zvenku, mi připomínala kulturní dům u nás v Bohumíně. Celkem šeredná, trochu zašlá budova, uvnitř na stěnách i na podlaze obkládaná lesklým dřevem a neméně lesklými zrcadly. Chyběl jenom všudypřítomný koksový zápach od nedaleké chemičky, smíchaný s řinčením vlaků po letitých kolejích, který se do bohumínského kulturního domu nese od nádraží, stojícího mu hned po boku a zády k chemičce. V Havlíčkově Brodě se ve vzduchu povalovala vůně nového papíru a jakýkoliv zvuk byl okamžitě pohřben pod kopyty ukřičeného davu.
Užívala jsem si to. Neměla jsem u sebe peníze, ale líbila se mi atmosféra toho místa. Líbily se mi knihy ve sloupečcích úhledně seřazené na stolcích, pokrytých látkovými ubrusy. Líbily se mi slečny s čajem a líbilo se mi dívat po knihách, číst obálky a úvody. Ani fakt, že jsem se musela tlačit davem stařenek a čtyřicetiletých mužů v šusťákových bundách, mi náladu nezkazil. Dlouho jsem to ale stejně nevydržela. Pro mě jsou veletrhy a jiná všeobecně přecpaná místa jako alkohol, fajn jednou za čas, ale když si dáváte příliš a příliš často, udělá se vám špatně.
Pan profesor Svánovský mi v Havlíčkově Brodě ukázal i knihkupectví, takový rozkošný, podstatně méně přeplněný obchůdek se zelenými stěnami a zdobnými regály na knihy, vyřezávanými ze dřeva. Chvíli jsem se tam rozhlížela. Viděla jsem tam knížku o drogách ve třetí říši, strašnou spoustu biografií a taky Kodžiki, kterou jsem před pár dny zahlédla i v OC Omega. Na regálech bylo vždycky krasopisně vyvedené, jaký žánr se v něm nachází: historické romány, životopisy, odborné publikace.
Celkově to byl moc hezký den. I Ramsay by mu dal pět hvězdiček.
I my navštívili klášter v rajhradském klášteře - 30.11.2017
Po dohodě se všemi spolužáky a s naším hodným panem profesorem, jenž všechno zařídil, jsme dne 30. listopadu ve skvělém slunečném počasí nasedli do vyhřátého vlaku a rozbalovali chutné svačiny, pili teplé čaje a z okna viděli míjející se zasněženou krajinu.
Rajhrad, pro nás Rajský hrad, naši skupinu nepřekvapil ani kluzkým náledím, stejně tak štiplavou zimou, která nám mrazila konečky prstů a špičky nosů. Po zábavné cestě, kdy jsme si každou chvíli udupávali vlezlí sníh ze hřbetů bot, jsme zavítali na exkurzi do Památníku písemnictví. Společně s námi do dveří taky vpadl mráz a všichni zaměstnanci z nás měli obrovskou radost.
Měli jsme tak možnost ohřát se v klášterní knihovně, kde na nás ze všech stran pokukovaly historické, někdy i několik století staré knihy. Bavilo nás, že paní průvodkyni rozumíme, neboť o knihách máme skvělé znalosti díky naší škole, ať se to týká knih z fyzického či propagačního hlediska. Z přednášky se tak stal vlastně takový kolektivní rozhovor, debata na téma knihy.
V mysli jsme se také vrátili do 20. století a zabývali se módou tehdejší doby. Klášterní výstava byla zaměřena na módu 20. a 30. let, kdy ženy nosily různé sukně, kabáty dlouhé či krátké a muž si mohl vzít čepici nebo cylindr.
Výlet byl senzační, zajímavý a z mého pohledu velice přínosný. Alespoň mám inspiraci pro mou – ne tedy klášterní – knihovnu.
„Příběh knihy“ v rajhradském klášteře - 12.4.2017
V době, kdy se žáci devátých ročníků ZŠ potili u přijímacích zkoušek na střední školy, vycestovali naši „prváčci“ do Rajhradu, kde se zúčastnili v tamějším knihovním sále vzdělávacího programu „Příběh knihy“. Této akce se již v listopadu zúčastnili žáci třetího ročníku a velmi si ji pochvalovali. V průběhu přednášky se žáci dozvěděli, jak vznikali první tištěné knihy, byli seznámeni s vzácnými středověkými rukopisy i novodobějšími tisky, s používanými psacími materiály i písařským náčiním. Sympatická průvodkyně představila knihovní fond a ověřila nabyté vědomosti žáků prostřednictvím pracovních listů.
„Příběh knihy“ v rajhradském klášteře - 29.11.2016
V době, kdy se žáci devátých ročníků ZŠ potili u přijímacích zkoušek na střední školy, vycestovali naši „prváčci“ do Rajhradu, kde se zúčastnili v tamějším knihovním sále vzdělávacího programu „Příběh knihy“. Této akce se již v listopadu zúčastnili žáci třetího ročníku a velmi si ji pochvalovali. V průběhu přednášky se žáci dozvěděli, jak vznikali první tištěné knihy, byli seznámeni s vzácnými středověkými rukopisy i novodobějšími tisky, s používanými psacími materiály i písařským náčiním. Sympatická průvodkyně představila knihovní fond a ověřila nabyté vědomosti žáků prostřednictvím pracovních listů.
