SOS vesničky

Otázky pro interview se zástupci SOS dětských vesniček:

1)      Můžete se nám krátce představit? Co je posláním Vašeho sdružení?

Jmenuji se Marcela Troubilová a v organizaci SOS dětské vesničky pracuji v pozici Regionální ředitelky pro Jihomoravský kraj.

SOS dětské vesničky jsou jedna z nejvýznamnějších neziskových organizací zabývající se dlouhodobou přímou pomocí ohroženým dětem. S vizí, že každé dítě si zaslouží vyrůstat v bezpečném a láskyplném prostředí rodiny. Poskytujeme širokou škálu služeb a zázemí pěstounským rodinám, preventivní, okamžitou a následnou péči ohroženým dětem a mladým dospělým.

2)      Kdy vznikl nápad založit první SOS vesničku a kdo s ním přišel?

Historie SOS dětských vesniček sahá do šedesátých let minulého století, kdy někteří dětští lékaři a psychologové v čele se Zdeňkem Matějčkem, Josefem Langmeierem a Jiřím Dunovským začali upozorňovat na nedostatky ústavní péče o děti bez rodiny a problém emocionální deprivace takto vyrůstajících dětí. Inspiraci pro hledání alternativního způsobu péče viděli v SOS dětských vesničkách rozvíjejících se v sousedním Rakousku a dalších zemích západní Evropy.

První SOS dětskou vesničku ve světě založil v roce 1949 Rakušan Hermann Gmeiner. Zavázal se pomáhat potřebným dětem, které ve 2. světové válce přišly o rodiče a bezpečný domov.

3)      Jaké výhody skýtá pěstounská péče pro samotné pěstouny?

Pěstounská péče ve své podstatě nemá přinášet výhody pěstounům ale pomoc a podporu dětem, které z různých důvodů nemůžou žít se svými rodiči. Pěstouni jsou lidé, kteří těmto dětem umožní žít v bezpečném a podpůrném prostředí náhradní rodiny. Pomáhají dětem lépe se vyrovnat s jejich traumatem, jsou dětem oporou, umožňují dětem zažít pocit lásky, sounáležitosti, důležitosti jejich osoby pro ostatní.

4)      Jakým jiným způsobem může člověk pomoci SOS dětským vesničkám, pokud se přímo nebude chtít stát pěstounem?

Tohle je trošku zvláštně položený dotaz. Tím, že se člověk rozhodne stát pěstounem, nepomůže SOS dětským vesničkám, ale dětem, které potřebují náhradní rodiče a náhradní rodinu. SOS dětské vesničky těmto dětem a rodinám pomáhají. Pokud má někdo zájem podpořit naši činnost, může pomoci různými způsoby. Může se stát dárcem, a to buď formou jednorázového finančního příspěvku nebo pravidelným přispěvatelem. Pomoc přijímáme také ve formě fyzických darů či potřebných služeb. Základní informace zájemce najde na našich webových stránkách

www.sos-vesnicky.cz , zde si může také vyhledat kontakty na jednotlivé pracovníky a přímo se zkontaktovat s konkrétní nabídkou či dotazem.

5)      Plánujete nějaké zajímavé projekty do budoucna?

Péče o ohrožené děti je obrovský a dlouhodobý projekt a naším cílem je ho naplňovat maximálně a všestranně. Znamená to, že o děti pečujeme různými formami a poskytujeme mnoho služeb. Od preventivních, kde poskytujeme odbornou péči rodinám v nouzi, aby děti mohly zůstat se svými rodiči ve funkční a zdravé rodině, přes provozování nízkoprahových center a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, podporu pěstounských rodin až po službu Domu na půl cesty, kde pomáháme mladým dospělým v začátcích jejich samostatného života.

Služby poskytujeme v lokalitách, kde cítíme, že jsou potřebné a vítané. Naši činnost neustále rozšiřujeme a přizpůsobujeme aktuálním potřebám ve společnosti.

Naším posláním je dávat dětem příležitost vybudovat si kvalitní a trvalé vztahy v rámci rodiny, vytvářet si vlastní budoucnost. Zřizujeme zařízení a služby, které mají za cíl posílení rodiny a zabránění zanedbávání dětí. To je naše historie, současnost i budoucnost.

6)      Co byste rádi vzkázali žákům naší školy?

Udělejte si někdy chvilku sami pro sebe a popřemýšlejte, co vám dává vaše rodina, jak obrovský je to dar.  V rodině vnímáme pocit bezpečí a sounáležitosti. Učíme se hodnotám, sdílíme odpovědnosti a tvoříme dlouhodobé celoživotní vztahy. Rodinné prostředí nám dává pevné základy, na nichž stavíme svoji budoucnost, svůj další život. I když jste někdy nespokojeni se svými rodiči či sourozenci, nezapomínejte, že jsou to lidé, kteří jsou vám nejbližší, a alespoň občas jim dejte najevo, že si jich vážíte, že jste s nimi rádi a že s vámi můžou v životě počítat.